Muzikoterapie - to se jako léčí hudbou?

22. února 2013 v 0:00 | Ráďa |  Pod vlivem
Nevšimla jsem si, že by mi hodiny strávené za klavírem, zatuhlý úsměv paní učitelky a rázná ruka mojí maminky z nějakého psychologického hlediska pomohly, ale muzikoterapeuti to vidí jinak. Co vidí, ba oni na to i jdou úplně jinak! Nevěříte? Čtěte.

S pojmem muzikoterapie bychom se setkali již v dávných dobách, v tak dávných jako je sama Bible stará. Ano, právě v Bibli se nachází první zmínka o muzikoterapii. Nebo snad chcete popřít, že Davidova hra na flétnu zachránila krále Saula od depresí?
Není to však jen Bible, kde se s počátečními náznaky léčení hudbou setkáváme. Tato metoda byla známa i v Egyptě a antickém Řecku. Bohužel v 19. století byla zavržena a zpochybněna. Až téměř v polovině 20. století - období druhé světové války - se začala, teď už pod názvem hudební farmakologie, objevovat v Americe. Největší průlom, v dějinách muzikoterapie, učinil Švéd Alexis Pontvik, který roku 1942 založil institut, kde je léčba hudbou na prvním místě.
Jestli nás hudba ovlivňuje, víme samy nejlíp, stačí si vzpomenout na soundtrack nějakého hororu nebo jiného napínavého filmu, kde se postupně zrychluje rytmus - všimli jste si, že vám v tom samém tempu bije srdce? Je to jednoduchý trik filmařů, žádná závratná novinka. Na hudbě je, ale krásné, že se dá využít i zcela jiným směrem, než je navozování pocitu "kvalitně zpracovaného filmu".
Hudba nás provází na každém kroku, její vliv zaznamenáváme na masáži či při cvičení jógy, kde nám hraje uklidňující meditační hudba, stejně tak při hokejovém zápase, kdy lidé vytrubují, tleskají a zpívají nějaký pravidelný rytmus, který se, se zvyšujícím napětím, zrychluje. Už je vám síla hudby trochu jasnější? Dobře, tak se tedy podíváme, kde se dá využít jako léčebná metoda.
Hudba je opravdu silná energie. Potvrzuje to i spousta případů, kde pomáhá. Výrazně ulehčí lidem po infarktu, při fobiích, depresích, dokonce pomáhá zastavit alkoholismus a toxikomanii. Při léčbě se sází především na rytmus a na asociaci, kterou u posluchače vyvolává. Většinou jsou k tomuto účelu využívána díla vážné hudby z doby klasicismu a romantismu - probouzejí u pacienta velikou představivost.
Na nejzákladnější otázky jsem vám, snad, dokázala odpovědět. Jak to ale chodí v praxi, máte možnost se dozvědět z následujícího krátkého rozhovoru s představitelem největší české muzikoterapeutické instituce, s psychologem Mgr. Matějem Lipským (pozn.red: můžete znát z kapely Negative Face).

S kterou hudební technikou zaznamenáváte největší úspěchy?

Ve své praxi kombinuji všechny základní muzikoterapeutické metody a to hudební improvizaci, interpretaci, kompozici a i aktivity spojené s poslechem hudby. Technikou rozumím spíš konkrétní aplikaci metody. Například při hudební improvizaci mám rád techniku "vystupování", kdy klient sám improvizuje na hudební nástroj. Jak ukazují výzkumy z Holandska a Německa, klienti tímto způsobem do hudební produkce projikují celou svoji osobnost. Je to asi nejlepší zpětná vazba pro muzikoterapeuta. Zároveň u klientů s depresí to může být způsob, jak vyjádřit těžko sdílené pocity a přitom ani nemusí na daný nástroj umět hrát.

Jak terapie hudbou probíhá?

U každého klienta je muzikoterapie jiná. Neznám a doposud jsem nenašel univerzální přístup. Jediné, co se v mé praxi osvědčilo je najít takové procedury, které klientovi vyhovují a které zároveň naplňují náš společný terapeutický cíl. Ty je pak dobré opakovat. Ale fáze hledání je někdy hodně náročná. Např. u klientů, kteří mají sníženou komunikační schopnost z důvodu sociální úzkosti je dobré hledat, kdy v hudbě začínají nonverbálně komunikovat, aniž by si to sami uvědomili a tím se zúzkostnili i pro tuto formu terapie. Ale navenek to může vypadat tak, že spolu pouze hrajeme. Jiná muzikoterapie, např. pro klienty s poruchou chování a s agresivními sklony může terapie být více direktivní a strukturovaná. S agresí se pak pracuje pomocí bicích a perkusních nástrojů. U jiných klientů, např. s poruchami spánku zase můžeme nacvičovat relaxace. Je to opravdu individuální.

Prozradíte mi nějakou zvláštnost, úspěch či zábavnou "historku z natáčení"? :-)

V našem oboru moc zábavných historek není. Spíš se učíme radovat z maličkostí. Ale občas se i u nás urodí něco veselého. Vzpomínám na klienta s mentálním postižením, který při skupinové muzikoterapii z ničeho nic vstal a chtěl odejít. Napadalo mě, jako psychologa, zda nejde o nějaký projev dekompenzace, a tak jsem se ho zeptal, co se děje. A on odpověděl: "Za deset minut začíná hrát Sparta, jdu se dívat na televizi".

Na závěr bych ráda poděkovala panu Lipskému, za spolupráci a skvělou komunikaci. Pokud máte o muzikoterapii hlubší zájem, doporučuji stránky: www.muzikoterapie.cz a www.musictherapy.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petr ton Petr ton | Web | 30. srpna 2017 v 23:00 | Reagovat

Lekce kytary NaNastroj.cz jsou super

2 Pedro Pedro | Web | 30. srpna 2017 v 23:05 | Reagovat

Fakt?

3 Bart Bart | Web | 10. září 2017 v 14:19 | Reagovat

Muze levak hrat na normalni kytaru?

4 Verca Verca | Web | 10. září 2017 v 14:25 | Reagovat

Jeste, ze hrajeme vsichni na kytaru...

5 Jackeline Jackeline | Web | Před 30 minutami | Reagovat

Doporucte mi nejake kytarove lekce

6 Verca Verca | Web | Před 22 minutami | Reagovat

Jakou mate kytaru

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama