Únor 2013

Co čeští rockeři stále neobjevili -aneb- neuvěřitelně prožitá hudba

25. února 2013 v 16:00 | Miriam |  Zajímavé hudební skupiny
Nemusíte být emo nebo výstřední rocker z USA, abyste se dostali k hudbě (ne)obyčejných New Yorských kluků. Stačí jen naslouchat a nechat se unášet proudem emocí, které ve vás vyvolají zajímavé melodie a elektrické kytary.
Pokud jste ten typ lidí, kteří si jako lék na depresi pouští veselé songy, tak v této hudbě asi nenaleznete to, po čem toužíte. A pokud hledáte nejnovější hitovky, které teď letí a každý si je oblíbil, tak radši přestaňte číst a jděte si pustit Justina. :)

Brand new je rocková hudební skupina, která má v sobě prvky alternativy, indie a emo rocku. Když ale začínali kolem roku 2000, jejich hudba se spíše podobala hardcoru nebo punku. Ovšem tato akční léta jeopustila hned po prvním méně úspěšném albu. Po dvou letech se myšlení a názory členů skupiny změnily, změnil se i jejich život a pohled na svět, což ovlivnilo celou jejich tvorbu a hlavně texty...



Muzikoterapie - to se jako léčí hudbou?

22. února 2013 v 0:00 | Ráďa |  Pod vlivem
Nevšimla jsem si, že by mi hodiny strávené za klavírem, zatuhlý úsměv paní učitelky a rázná ruka mojí maminky z nějakého psychologického hlediska pomohly, ale muzikoterapeuti to vidí jinak. Co vidí, ba oni na to i jdou úplně jinak! Nevěříte? Čtěte.

S pojmem muzikoterapie bychom se setkali již v dávných dobách, v tak dávných jako je sama Bible stará. Ano, právě v Bibli se nachází první zmínka o muzikoterapii. Nebo snad chcete popřít, že Davidova hra na flétnu zachránila krále Saula od depresí?
Není to však jen Bible, kde se s počátečními náznaky léčení hudbou setkáváme. Tato metoda byla známa i v Egyptě a antickém Řecku. Bohužel v 19. století byla zavržena a zpochybněna. Až téměř v polovině 20. století - období druhé světové války - se začala, teď už pod názvem hudební farmakologie, objevovat v Americe. Největší průlom, v dějinách muzikoterapie, učinil Švéd Alexis Pontvik, který roku 1942 založil institut, kde je léčba hudbou na prvním místě.
Jestli nás hudba ovlivňuje, víme samy nejlíp, stačí si vzpomenout na soundtrack nějakého hororu nebo jiného napínavého filmu, kde se postupně zrychluje rytmus - všimli jste si, že vám v tom samém tempu bije srdce? Je to jednoduchý trik filmařů, žádná závratná novinka. Na hudbě je, ale krásné, že se dá využít i zcela jiným směrem, než je navozování pocitu "kvalitně zpracovaného filmu".
Hudba nás provází na každém kroku, její vliv zaznamenáváme na masáži či při cvičení jógy, kde nám hraje uklidňující meditační hudba, stejně tak při hokejovém zápase, kdy lidé vytrubují, tleskají a zpívají nějaký pravidelný rytmus, který se, se zvyšujícím napětím, zrychluje. Už je vám síla hudby trochu jasnější? Dobře, tak se tedy podíváme, kde se dá využít jako léčebná metoda.
Hudba je opravdu silná energie. Potvrzuje to i spousta případů, kde pomáhá. Výrazně ulehčí lidem po infarktu, při fobiích, depresích, dokonce pomáhá zastavit alkoholismus a toxikomanii. Při léčbě se sází především na rytmus a na asociaci, kterou u posluchače vyvolává. Většinou jsou k tomuto účelu využívána díla vážné hudby z doby klasicismu a romantismu - probouzejí u pacienta velikou představivost.
Na nejzákladnější otázky jsem vám, snad, dokázala odpovědět. Jak to ale chodí v praxi, máte možnost se dozvědět z následujícího krátkého rozhovoru s představitelem největší české muzikoterapeutické instituce, s psychologem Mgr. Matějem Lipským (pozn.red: můžete znát z kapely Negative Face).

S kterou hudební technikou zaznamenáváte největší úspěchy?

Ve své praxi kombinuji všechny základní muzikoterapeutické metody a to hudební improvizaci, interpretaci, kompozici a i aktivity spojené s poslechem hudby. Technikou rozumím spíš konkrétní aplikaci metody. Například při hudební improvizaci mám rád techniku "vystupování", kdy klient sám improvizuje na hudební nástroj. Jak ukazují výzkumy z Holandska a Německa, klienti tímto způsobem do hudební produkce projikují celou svoji osobnost. Je to asi nejlepší zpětná vazba pro muzikoterapeuta. Zároveň u klientů s depresí to může být způsob, jak vyjádřit těžko sdílené pocity a přitom ani nemusí na daný nástroj umět hrát.

Jak terapie hudbou probíhá?

U každého klienta je muzikoterapie jiná. Neznám a doposud jsem nenašel univerzální přístup. Jediné, co se v mé praxi osvědčilo je najít takové procedury, které klientovi vyhovují a které zároveň naplňují náš společný terapeutický cíl. Ty je pak dobré opakovat. Ale fáze hledání je někdy hodně náročná. Např. u klientů, kteří mají sníženou komunikační schopnost z důvodu sociální úzkosti je dobré hledat, kdy v hudbě začínají nonverbálně komunikovat, aniž by si to sami uvědomili a tím se zúzkostnili i pro tuto formu terapie. Ale navenek to může vypadat tak, že spolu pouze hrajeme. Jiná muzikoterapie, např. pro klienty s poruchou chování a s agresivními sklony může terapie být více direktivní a strukturovaná. S agresí se pak pracuje pomocí bicích a perkusních nástrojů. U jiných klientů, např. s poruchami spánku zase můžeme nacvičovat relaxace. Je to opravdu individuální.

Prozradíte mi nějakou zvláštnost, úspěch či zábavnou "historku z natáčení"? :-)

V našem oboru moc zábavných historek není. Spíš se učíme radovat z maličkostí. Ale občas se i u nás urodí něco veselého. Vzpomínám na klienta s mentálním postižením, který při skupinové muzikoterapii z ničeho nic vstal a chtěl odejít. Napadalo mě, jako psychologa, zda nejde o nějaký projev dekompenzace, a tak jsem se ho zeptal, co se děje. A on odpověděl: "Za deset minut začíná hrát Sparta, jdu se dívat na televizi".

Na závěr bych ráda poděkovala panu Lipskému, za spolupráci a skvělou komunikaci. Pokud máte o muzikoterapii hlubší zájem, doporučuji stránky: www.muzikoterapie.cz a www.musictherapy.cz

Klip zachránil písničku

17. února 2013 v 20:50 | Micha K. |  Novinky
Není to tak dávno, co světlo světa spatřila Suverenova písnička Brána 2012, která je součástí nového alba, Alchymista. Se Suverenem zde spolupracuje Revolta, který v posledních měsících v naší zemi získává zaslouženě slávu. Není to sice až tak dobrý raper, jaký by nejspíše chtěl být, ale přináší na naši scénu rap, který tu nemá dosud obdoby. Tím na sebe strhává nemalou pozornost. Když se pak spojí se Suverenem, který je na Slovensku ale i v Česku již delší dobu známý, díky šíření stejných myšlenek jako Revolta, nemůže z toho vzniknout nic špatného. Společnými hesly, která protínají jejich kariéry a nově i jejich písničku, jsou mír, láska, naděje, lepší svět ... Ono se řekne, že podobných písní je dost, a že je dost i podobně naivních lidí, ovšem zpívat o lásce a míru nemůže být nikdy na škodu. Vždyť je to to, za čím by měla naše společnost směřovat. Přestože je celý text celkem povznášející, chvílemi chlapcům nesedí slova a jednotvárnost písně nenutí posluchače zapnout si ji znova. Vše ovšem bylo napraveno dnešním dnem, kdy vyšel videoklip. Kvalita a vhodné záběry památek, které v nás vzbudí minimálně pocit vlastenectví, se staly tím, proč se na celou věc koukat opakovaně. Vnímání textu společně s klipem je to, co celé písni chybělo.


Dřívější spolupráce: Samota a hudba

Raego, dáváš nám naději!

13. února 2013 v 12:00 | Chensie Ips |  Zajímavé hudební skupiny
Raego je český moderátor, zpěvák, rapper a dokonce i herec. Narodil se 14. ledna 1988 v Kladně a podle všeho to neměl lehké. Bojoval s nadváhou, a jelikož je smíšeného původu, tak to neměl mezi lidmi podle svých slov jednoduché. Raego Kšandykid, jak si nechává říkat, má zjizvenou tvář od akné a sám přiznává, že se díky tomu setkal i s šikanou.

Zajímalo by Tě, proč si tento muž říká zrovna Raego? Podle všeho hledal umělecké jméno, které by ho vystihovalo a objevil právě slovo Raego, což znamená bouře. Nejsem si jistá, jestli je to přesně druh slova, který bych k němu použila, nicméně se to uchytilo a Raego je nejen díky tomu zajímavý, ale především známý.

Raega jste jako moderátora mohli vidět v pořadu Frisbee na televizní stanici Očko. A slyšet byl dokonce i na Evropě2, kde teď hrají i jeho písničky. Působil dokonce i na MTV a již v šestnácti letech si sedl za mikrofon! Podle dostupných informací můžete mimo jiné slyšet Raega jako moderátora i na rádiu Fajn.

Jeho první sing se jmenoval Down a je vidět, že autor se nechal zlákat angličtinou. Našla jsem si překlad a už v té době se Raego zaměřoval na jistý půvab svých textů a směřoval k jasnému cíli. Tady je přeložená ukázka z textu:
Vždycky jsem se lišil,
pak světlo ozářilo moji tvář.
A najednou ve svým životě jsem byl šťastný.

Víš, jaký je to pocit,
Když všechna tvoje láska zmizí?
Čekáš s prázdnýma rukama
a marně dýcháš tu atmosféru.
A sleduješ, jak set i svět rozpadá před očima…

Jeho popularita stoupla teprve nedávno, když s talentovanou zpěvačkou Christinou Delaney pustil do světa song Ty a já, který se okamžitě uchytil na prvních příčkách hitparád. Po krátké době se objevil s dalšími novými písněmi - Nejsem to já, Kalhotky a Nahoru…

Fanoušci mi tvrdili, že Raegovi texty jsou plné sentimentality, něhy a především dávají možnost hlubokého zamyšlení a jakési filozofické myšlenky, kterou Raego vkládá do všech svých slov.
Na Youtube jsem zahlédla dokonce vtipný, lehce šokující klip, kde Raego rapuje o masturbaci z pozice čtyř různých mužů. Rozhodně to bylo nápadité, je tedy vidět, že tento muž se nevyhýbá ničemu - ani takovým otázkám, které jsou společensky spíše potlačované, než řešené.

Další vtipný song je píseň Jedu Facebook, o které by se dalo debatovat až přílišně právě proto, že se autor zaměřil na nejrozsáhlejší sociální síť, která se pro některé stala přímo drogou. Text je však spíše dětinský, rozhodně se vymyká jeho původním tématům, jako je láska a to hluboké zamyšlení, které mi neustále připomínala fanynka Jarka.

Raego je citlivě založený a všechny ty texty mu jdou prostě od srdíčka. Najdeš v nich úplně všechno! Od emocí, až po sympatie, cítění a filozofický závěr, který on dává do každého svého textu. Je to, jako by nějaký učený filozof psal písničky…

Zda s tímto názorem souhlasíš či ne, není důležité. Hlavní je, že má své fanoušky a podle jejich slov je svou hudbou podporuje a pomáhá jim, protože jeho hudba je pro ně vším. Raego zřejmě nebude žádný světec, ale i tak má na triku několik hezkých okamžiků, které dal svým fanouškům tím, že svět obohatil o své songy…

Mezi jeho největší písně patří rozhodně: Nejsem to já, která vznikla spoluprací s Viktorií Krásnou. Klip je standardní, zaujme svou atmosférou a vůbec nevadí, že nemá nějak závratné prvky, kterými by šokoval. Přeci jen jde o smutek a ztrátu, která byla v písni vyjádřena více než obdivuhodně.

Jakou odpověď chceš slyšet na otázku: "Jak se mám?"
Když vidíš, jak si slzy ze svý tváře utírám.
Jaký to je koukat na štěstí přes výkladní skříň?
A vědět, že už nemůžu se dostat blíž.
Jestli je to špatnej sen, tak chci už, aby přestal!
Zmáčknout New Game a dát životu restart.
Slyším každou vteřinu, jako když je poslední.
A tak vteřina je rok a hodina je století.
V hlavě mi syčí, jestli mám trpět celej život,
protože stačí jeden stisk, aby bylo navždy ticho…

Pro zajímavost jsem vyzpovídala jednoho ne-fanouška této začínající hvězdy, která se stává populární s každou další písničkou. A mohu s nadšením ten rozhovor uveřejnit - děkuji za pokec Kamilovi Z. (20 let) z Vysočiny.

Slyšel jsi někdy o rapperu Raegovi?
- Tak něco jsem zaslechl. Myslím, že jsem od něj slyšel nějakou pochmurnou píseň o rozchodu… Byla docela chytlavá.
Takže ta písnička se ti líbila?
- Jak jsem řekl, byla chytlavá. Líbila se mi volba slov, intonace a to, že ty rýmy měly hlavu a patu. V dnešním světě se někdy povede taková slátanina (př.: Čo ti jebe od Rytmuse), až to není hezký a stejně se to vyšplhá na první příčky. Myslím si, že hudební vkus hodně poklesl! Ale tohle bylo dobrý, dalo se to poslouchat.
Víš, jak tento rapper vypadá?
- Není to cizinec? Nejsem si jistý, ale už jsem ho možná viděl na českém Mtv.
Koupil by sis jeho cd?
- Tak to určitě ne. Já poslouchám spíš dupstepu. Jeho tvorba není špatná, jak jsem říkal, patří to mezi kvalitnější hudbu už z toho důvodu, že ty texty mají hlavu a patu a jsou o něčem.
Kdybys ho potkal na ulici, co bys mu pověděl?
- Pozdravil bych ho a řekl, že jsem rád, že se našel někdo, kdo patří mezi menšinu, že dokáže využívat český jazyk a nerapuje v angličtině.

Za další rozhovor děkuji Alence z Brna (16 let).

Slyšela jsi někdy o rapperu Raegovi?
- Jasně! Já Raega přímo miluju! On má tak bezvadný písničky, pořád to poslouchám. Když jedu v autobuse do školy nebo ze školy, doma. Prostě všude. Nejraději mám "Nejsem to já…" To je fakt dokonalej song!
Takže ta písnička se ti líbí?
- To je slabý slovo! On tomu prostě dodal šťávu a má hodně melodickej hlas. Raego není ten zpívající typ, ale to, co dělá, dokáže skvěle. Hlavně dělá songy o lásce a to já mám fakt ráda. Jeho písničky jsou procítěný, srdečný a dejchá z nich ta láska se spoustou emocí, který úplně chytaj za srdce.
Víš, jak tento rapper vypadá?
- Vím to moc dobře. Mám jeho plakát v pokoji. Je moc hezkej, i když měl ty problémy s obličejem, tak mu to fakt sluší. Nedávno byl i ve filmu a já se mohla rozpustit! (Pozn. autorky - ano, Raego si skutečně zahrál ve filmu jednu z hlavních rolí. Osobně jsem ten film viděla na ČT1, ale jelikož si na název nevzpomínám - bylo to něco s láskou - a nikde to najít nemohu, tak bohužel tato informace díky chybějícímu názvu není úplná)
Koupila by sis jeho cd?
- Blbej dotaz!
Kdybys ho potkal na ulici, co bys mu pověděla?
- Že je neskutečně úžasnej! Má procítěný texty a já úplně zbožňuju jeho i jeho duši. Děkovala bych mu, že díky němu se cítím líp, protože on dělá písničky, který mě doslova povznášejí…

Raego má stránku samozřejmě i na nejrozšířenější sociální síti, tedy FB, kde mu fanoušci píší vzkazy typu:
- Máš můj respekt! Tvoje tvorba mi dodává takovou sílu a vždy, když slyším tvoje písničky, tak si říkám: "Jo, já to zvládnu…"
- Raego, tvé texty vystihují naše pocity. Říkáš to, co cítíme často. Děkujeme za tvou hudbu, dáváš nám naději!
- Inspiroval mě tvůj příběh!
- Raego, tvoje písně mi dodávají odvahu… A to, i když jsem na úplným dně.

Těmto a více lidem Raego pomáhá jít dál a pokud to tak je, tak já jenom tleskám. Cožpak to není záslužné? Je zapotřebí mít takového idola, který člověka i z úplného dna vynese vzhůru a dokáže mu, že život jde dál - chce to popadnout šanci za pačesy a využít ji.
Nesmekám před tímto mužem, protože dělá hudbu, ale protože svým fanouškům dokáže vdechnout druhý dech… Takže, ať už Ti vadí nebo ne, i on má své místo a pro některé z nás je více než zpěvákem, je to idolem, který podává pomocnou ruku v časech, kdy není snadné žít… A kdo by nechtěl svou hvězdu, která skrze pouhou písničku dokáže pohladit?

SOAD

11. února 2013 v 2:04 | Sakitch |  Zajímavé hudební skupiny


Copak asi znamená ta zkratka S.O.A.D ? Nezasvěcení tápou a ti co kapelu znají, řeknou: "To jsou přece Systémy." Tedy přesněji řečeno System Of A Down. A co vlastně znamená ten název? Simultánní překlad nic moc nenapoví a hledat podobnost s nějakou frází z angličtiny, je vlastně taky marné. Tak co to vlastně je? Odpověď najdeme při zrodu tohoto sekupení. Vraťme se tedy zpět do roku 1992 do Jižní Kalifornie.

Tehdy se v jednom nahrávacím studiu potkali dva staří známí Daron Malakian 17 a Serj Tankian 25. Jejich stará známost pramenila už z dětství, kdy navštěvovali stejnou základní školu pro přistěhovalé arménské děti "Rose and Alex Pilibos Armenian School". Oba tehdy pracovali na vlastních projektech a i přes věkový rozdíl si padly do noty a založili kapelu s názvem Soil. Dále se k nim přidal basák Dave Hakopyan, později působící v The Apex Theory, a bubeník Domingo Laranio zvaný "Dingo". Přidal se i Shavo Odadjian, další známý ze základky. Ten spíš kapele dělal manažera a sem tam dobarvoval nahrávky rytmickou kytarou. V roce 1994 se Soil po jediném živém vystoupení rozpadli a to z důvodů odchodu Dinga a Davea Hakopyana, kteří neměli pražádnou důvěru v budoucnost kapely.

Odadjian, Malakian a Tankian byli ale jiného názoru a utvořili do nynějška hrající základy kapely System Of A Down. Tak. A teď k tomu názvu. Jméno kapely totiž vychází z jedné básně, kterou napsal Daron Malakian s názvem "Victims of a down". V překladu zní asi takto:

Oběti zespod
Jak století se blíží ke svému impozantnímu konci, stanou se naše zkušenosti vysoce univerzálními, předpovídá mnoho velikánů, dorazí až k naší sluneční soustavě, do našeho systému zespod.

Autoritářský útlak, rodinné zneužívání, deprese způsobené neshodami, ekonomické devastace, jež budou neutralizovat technologický terorismus v době naprostého chaosu.

Nikdy nezískaná kontrola zanikne a nahradí ji snesitelnost. Manžel v rozepři se ženou se dvakrát nerozmyslí, aby litoval strávené kulky. Hladové děti neušetří kupce. Lítost ve všech formách bude nadále odebrána z myslí a lidských akcí.

Svoboda bude k dispozici pouze prostřednictvím revoluce a smrti. Tento systém zespod je nevyhnutelný a tak se život na této planetě stává zbytečným.

Každá ruka má pět prstů stejně schopných a silných, s možností ničit, stejně jako tvořit.

Máme moc zastavit příliv času tím, že vytvoříme povědomí o zneužívané známé pravomoci průmyslu a jeho hrubých politických zbraních. Jen tím a podporou osobního míru v dnešní sebeporaženecké společnosti nedáme naši planetu všanc, jen tak zabráníme sebedestrukci.

Otevři oči, otevři ústa.
Sepni své ruce a zavři je v pěst…




Báseň byla jejich motem, jejich revoltou vůči útlaku a jako v Libanonském Bejrútu narození arménští občané, jejichž rodiny byly kvůli konfliktům vyvolaným občanskou válkou, donuceni opustit domovy, zřejmě věděli, o čem mluví. Název Victims Of A Down nakonec změnili na údernější System Of A Down. Tento krok vysvětlovali tak, že slovo "oběť" se tolik nehodí k jejich hrdosti a prezentaci. Dalším důvodem bylo prý to, aby se abecedně přiblížili ke svým idolům, přesněji ke kapele Slayer.
Shavo přešel z kytary na basu, své manažerské povinnosti nechal na starosti společnosti Velvet Hammer Managment Company a Daron dohodil bubeníka svého kamaráda Otronika Khachaturiana, kterého přezdívali jednoduše "Andy". Kapela nahrála několik demoverzí a nahrávek. Žádnou z nich ovšem nevydali a neustále každou z nich přepracovávali. Nedalo by se říci, že se jim dařilo a k tomu všemu ještě přišli o bicí, kvůli zranění ruky bubeníka Andyho Khachaturiana, který tak byl donucen na dlouhou dobu pověsit paličky na hřebík.

Za krátkou dobu však byl Andy nahrazen. Možnost, ukázat se, dostal John Dolmayan. Svým energickým jazzovým frázováním je naprosto odzbrojil a kapela tak dostala svou nynější podobu i výraz. V té době měli na kontě pár demonahrávek a spoustu materiálu na nejednu desku. Často hráli po známých hollywoodských klubech jako Whisky-A-Go-Go a Viper Room. Jejich temná hudba přecházející do tklivé melodie, střídána úderným hardcorem, doplněná osobitým a exotickým zabarvením Serjova hlasu, nemohla uniknout uchu producenta Ricka Rubina. Ten je okamžitě požádal o spolupráci a jejich demonahrávky protlačil do známých nahrávacích studií. Ozvalo se American/Columbia Records a v Rubinově studiu se tak okamžitě začalo připravovat jejich debutové album, pojmenované nejinak než System OF A Down 1998.

foto:www.last.fm

Album s dlaní jež dokáže tvořit i ničit na obalu, se stalo hitem ve své kategorii a hlavně skladby Sugar a Spiders, jejichž povedené videoklipy se hojně objevovali na MTV. SOAD projeli různá turné po boku svých idolů Slayer a Metallicy a ohlas měli víc než fenomenální. To dokazuje hlavně dost nepovedené vystoupení 3. září 2001 v Hollywoodu, kdy očekávaný počet 3500 fandů byl dvakrát překročen a policejní složky celý koncert nakonec odpískaly. Rozběsnění fanoušci byli však k neudržení a po odstranění turniketů kvůli bezpečnosti, začali řádit tak, že zničili ozvučení a techniku za zhruba 30 000 dolarů a vlastně všechno co jim stálo v cestě. Šest hodin trvalo, než se dav podařilo rozehnat a kapela byla za tento incident dlouho kritizována. Fanoušků měli SOAD opravdu mraky, ovšem ta pravá popularita přišla až s albem Toxicity 2001.

foto:www.rockem.cz

Deska byla a je považovaná za to nejlepší co mohla kapela nabídnout a skladby jako Chop Suey, Toxicity či Aerials byly v té době nejhranějšími skladbami svého druhu.
To, že je kapela velice produktivní dokazuje i to, že Toxicity bylo poskládáno a nahráno z velkého množství skladeb a ty ostatní co se na albu neobjevily, měly tvořit desku následující. Ty to plány však zhatili paradoxně právě ohromení fanoušci. Nástřely oněch nevydaných songů unikly na internet a s názvem Toxicity 2 byly, v ne příliš dobré kvalitě, publikovány na různých serverech jako jejich nová deska s možností volného stažení. To samo sebou členy kapely nakrklo a tak skladby výrazně překopali. Desku, které z nich později poskládali, nazvali Steal This Album! (ukradni tohle album) 2002 a zabalili je do strohého obalu evokující vypálené CD s jednoduchými popisky. Deska se netěšila takové oblibě jako Toxicity, ale po čase se mu dostalo podobného uznání.

foto:www.last.fm

Forma vytvořit dvojnásob skladeb a rozdělit je na dvě zvlášť vydané desky se "Systémům" zalíbila a tak provedli tento tah znovu, tentokrát nenechali nic náhodě a svou tvorbu si uhlídali. Vznikla tak dvojitá kompilace Mezmerize a Hypnotize, vydaná postupně v letech 2004-2006. Mezmerize a Hypnotize se umístily na prvním místě nejprodávanějších alb roku 2005 v USA a ve světě. Takovéto umístění dvou alb v jednom roce se podařilo naposledy jen kapelám jako například The Beatles či Guns N Roses a to nemohlo znamenat nic jiného, než proměněné čtyři nominace cen Grammy.

foto:roger.czweb.org

SOAD toto považovali za vrchol a tak oznámili 13. Srpna 2006 ve West Palm Beach pauzu. Slíbili však, že si jen od sebe potřebují odpočinout a že se opět vrátí. Serj se vydal svou vlastní cestou a vydal svá tři sólová alba Elect the Dead 2007, Imperfect Harmonies 2010 a Harakiri 2012. Ani jedno album si nevedlo zle, Serjovo charisma a pěvecký rozsah je zkrátka pořád v kurzu. Shavo se dal společně s RZA a Wu Tang Clan do projektu AcHoZen či hrál taky v doprovodné kapele funkové legendy George Clintona, no a John s Daronem dali dohromady kapelu Scars on Broadway a vydali docela povedené album se stejným názvem nesoucí odkaz System Of A Down, kapely, kterou lze jen těžko zaškatulkovat. Styl, kterým se Serj, Daron, John a Shavo prezentovali a prezentují, je zkrátka crossover zvaný SOAD styl.

foto:www.musicweb.cz

V roce 2011 pauza skončila a kapela se vydala na své Reunion turné po velkých evropských festivalech dokázat, že to s návratem mysleli opravdu vážně. No a to nejlepší nakonec. Rok 2013 znamená pro kapelu další turné na starý kontinent a zahrnuje i vystoupení na festivalu Aerodrome v Praze 14. srpna 2013, tedy poprvé po patnácti letech a to myslím stojí za zmínku. Držme jim tedy palce a doufejme, že nás fanoušky, se kterými mají svatou trpělivost, odmění novou deskou, nebo rovou dvěma jak bylo zvykem...

Zdroj básně Victim Of A Down: http://dmeetree.wordpress.com z originálu přeložil a upravil Sakitch

„Není větší chyby, než přestat zkoušet.“ aneb Náhodou

1. února 2013 v 6:00 | Ráďa |  Objevujeme

"Jako přátelé i skupina vycházíme víc než dobře. Snažíme se být tolerantní k ostatním členům, jsme k sobě kritičtí, ale umíme se i navzájem pochválit." Tvrdí o sobě sympatická hudební skupina Náhodou. Tuto kapelu tvoří čtyři báječní muzikanti a to Ondra Čech, Mates Čech, Marťa Šťastná a Míša Macková.
Že nevíte o koho jde? Tak to si koukejte přečíst následující rozhovor! :)




Říkáte si "Náhodou". Proč jste zvolili právě tento název?
Proč se jmenujeme Náhodou? No popravdě to nemá žádné konkrétní opodstatnění. Krátce potom, co jsme se dali dohromady, jsme se přihlásili na Portu a tam bylo podmínkou jméno skupiny. Tak jsme vymýšleli a vymýšleli, až nás napadlo tohle.
Co svedlo tak zajímavé lidi, jako jste vy, dohromady?
Bratři Čechovi spolu zpívají odjakživa, o tom žádná. Krátce měli i svou skupinu Úniková cesta. Po několika měsících, kdy jsme tak pro radost zpívali (jen Marťa Šťastná a kluci) a občas si zazpívali na koncertě sboru Čtyřlístek, nás napadlo do naší party (tenkrát jsme v žádném případě nebyli skupina, prostě jsme jenom hráli a zpívali) přidat i začínající houslistku Míšu Mackovou. Vítězství na oblastním kole a postup do Prahy byl jasným signálem toho, že bychom měli a hlavně chtěli zpívat dál.
Čí to byl nápad - založit skupinu?
Ze slov výše uvedených plyne to, že jsme původně ani vytvořit skupinu nezamýšleli, přineslo to až vítězství na Portě.
Jak dlouho, jako kapela, vystupujete?
Je tomu rok a dva měsíce.
Četla jsem, že už máte nějaké autorské písně. Kolik se vám jich zatím podařilo složit?
Autorské písně jsme zatím složili čtyři. Nebudeme se tajit - další dvě nebo tři máme rozpracované.
Co považujete ve své prozatímní hudební kariéře za největší úspěchy?
Ty nejdůležitější úspěchy, to je pro nás vlastně každý koncert, který odzpíváme a máme z něj radost. Pak jsou samozřejmě ale i úspěchy, jako je vyhrát oblastní kolo Porty a postoupit do Prahy nebo cena za autorskou tvorbu, takové nás velice těší, ty máme hezky na papíře s nápisem Diplom vyvěšené na zdích našich pokojů. Ale úspěch, dobrý pocit z koncertu, nám dávají přátelé, rodiny, lidé. A tyto druhy úspěchů máme schované v srdcích.
Co by mě zajímalo nejvíce, kde berete čas na zkoušení?
Času na zkoušení je opravdu málo. Máme dvě zkoušky týdně, které se snažíme pravidelně dodržovat, ale často nám do toho něco vleze, a tak se snažíme pořádat i soustředění (už jsme měli dvě).
Tak či tak, trávíte spolu celkem dost času. Jak spolu vycházíte?
Jako přátelé i skupina vycházíme víc než dobře. Snažíme se být tolerantní k ostatním členům, jsme k sobě kritičtí, ale umíme se i navzájem pochválit. Pokud něco nejde, trénujeme pořád dokola. Řídíme se citátem od Goetheho: ,,Není větší chyby, než přestat zkoušet."
Co se týče budoucnosti, plánujete nějaké koncerty či jiné akce?
V blízké době bychom rádi uspořádali náš samostatný koncert. Co se soutěží týče, na Portu chceme jezdit, co jen to půjde a nejsme proti zkusit i soutěž jinou. Vzdálenou budoucnost tolik neřešíme, naším velkým přáním je však vydat album.
A nyní nejen pro mě, ale i pro čtenáře, nejzajímavější otázka... Važou se k vašim výstupům i nějaké zajímavé historky?
Možná stojí za to zmínit, že když jsme byli poprvé na Portě v Děčíně, porotě i divákům jsme se líbili natolik, že jsme jako jediní mohli zazpívat 3 písně, namísto dvou. Jako slabší článek ze všech koncertů, co jsme kdy měli, bereme vystoupení při odhalení památníku, kde nám tenkrát více než hodněkrát vypadly mikrofony a moc nás nebylo slyšet, ba dokonce jsme zpívali, když slavnostně stříleli do vzduchu, takže nic moc... Už se nám také stalo, že těsně před vystoupením začalo lít jak z konve. Setkali jsme se i se zvukařem, který nás, dalo by se říci, podcenil a nechtěl nám zapojit mikrofon pro housle. Jenže po našem vystoupení se nám jen omlouval a chválil nás. Ať se stalo cokoliv, vzpomínáme na to s úsměvem.

... A já jen dodám, že děkuji kapele za perfektní komunikaci a zodpovězení všech mých otázek. ;)

Kapelu můžete dále sledovat na facebookových fanouškovských stránkách http://www.facebook.com/Nahodou