Leden 2013

Zakletá princezna Sharkass

28. ledna 2013 v 8:00 | Chensie Ips |  Zajímavé hudební skupiny
Není jednoduché sepsat článek o Sharkass, protože ačkoliv je to studentka gymnázia, pocházející z Prahy, je všestranná. Reprezentuje se jako rapperka, zpěvačka a textařka a pro některé se proslavila teprve až jako semifinalistka Česko-Slovensko má talent, kde se skutečně předvedla se svým freestylem.
Od třinácti let se věnuje hip-hopové hudbě. Texty si samozřejmě píše sama, protože se často účastnila freestyle-rapových akcí, pořádaných pražským klubem Pantheon. Vystupovala i v klubech jako Óčko, Face To Face Music Club, Xt3, Rock Café, Audio music club i Palác Akropolis. Zúčastnila se dokonce i Hip Hop Campu.
V roce 2012 spolupracovala s Českou miss 2013. Nepodařilo se mi zjistit, co přesně spolupráce obnášela, ale počítám, že se talentovaná Sharkass zapojila především jako textařka.
V roce 2009 vydala první mix-tape: Komix Životem. Ačkoliv skládá sólové písničky, poslední dobou se youtube zaplnilo i spoustou písniček, na kterých spolupracuje se začínajícími zpěváky a zpěvačkami. Společný song natočila i s Reppym, se kterým se prezentovala i na ČSMT.
Pro zajímavost mohu říci, že spolupracovala i s hip-hopovým obchodem Lil Town a byla hostem v rádií - Rádio Spin, Hip hop stage i Český rozhlas Vltava.
Toliko bylo základních informací a teď se zaměříme na tvorbu, se kterou se Sharkass může pochlubit.
Jméno Sharkass, kterým se začíná vkrádat do podvědomí, vlastně znamená Žraločí zadek a díky tomu si ji rapperka Omega dobírala při hip-hopovém souboji MadCirkus League 2012. Poslechla jsem si to a musím uznat, že Omega nepředvedla show, ve kterou zřejmě doufala, ale Sharkass zvítězila na celé čáře díky svému talentu pro freestyle. Chci poukázat na talent i humor dnešní prozatím neznámé hvězdy a proto přidávám pár citací právě z MadCirkus videa.
Mám tu dneska battlit s holkou
- asi s capu.
Ty máš dvě osobnosti -
jednu s make-upem a druhou
bez make-upu
Takže respekt - za mě jsi jednička,
vlastně jsi docela pěkná,
takže škoda, že nejsem lesbička.
Tahle holka se tu neschová,
teď si můžete poslechnout,
jak mě vybattluje
Paris Hiltonová.
Mezi nejznámější písničky této rapperky rozhodně patří Zakletá princezna, při které člověk musí dokázat číst mezi řádky. Komentář - Proč děláš song o Šípkový Růžence, trapačko? - mne velmi pobavil, protože když někdo nedokáže slyšet nevyřčená slova a nenajde si hlubší myšlenku, má velice smutný život. Takových textů je spousty, někdy se dají označit mezi povrchní a jindy v nich člověk dokáže vyčíst poslání, které se autor snažil vtisknout do duší. Poslechla jsem si tento song, který je o životě, tak jako všechny pohádky přináší poučení a refrén je velmi chytlavý:
Znám království a uvnitř spí
Dívka, co se nevzbudí.
Omámená růží čeká
Na prince, co ji probudí…
Tato píseň pochází z roku 2011, kdy se Sharkass podařilo vydat i další písničky, např. Růžová královna, Female Rap, Proč je všechno jinak, Toužíš být celebritou. Spolupracovala v tom roce i s DJ Buzztym na songu Sekl se mi Facebook, či na písničce A kde jsem já ft. Czexx.
V roce 2010 následovala další várka písniček - Povodně, Pátky, Noční děti, Začni žít život a spolupráce s Reppym - Bez tebe. Tato písnička je o lásce a text samozřejmě napsala Sharkass, protože to je její doménou.
Strašně tě potřebuju slyšet.
Mluvit na tebe.
Ale záhy jsem tiše,
Protože jen, když tě vidím, nemyslím.
Nechci bejt s nikým jiným.
- Vždyť už ani není s kým.
A snů kolem sebe tucet,
ale jsem v nich Ty a Já.
Takže budu muset
si o nás nechat jenom zdát.
Chtěla bych to někam nahrát.
A znova to pouštět tisíckrát.
Sharkass se nesnaží proslavit šokováním, nebo kontroverzními tématy, ale za to skutečně pracuje na své freestylové image. Podle fanoušků několik hodin denně piluje svůj rappový projev a zřejmě se to vyplácí, protože v minulém roce se jí podařilo vytvořit dvanáct písní. Mezi nejznámější patří Arabico, což je parody na song Alejandro od Lady Gaga. Spolupráce s Terezií Kůrkovou - Věřím v nás a další dvě spolupráce s Reppym. Mezi další písničky patří Příběh o jednom klukovi je velmi chytlavá píseň…
Už jako dítě měl v sobě velké ambice.
Říkali, že skončí jako dítě ulice.
Tak jak je možný, že tak skončili oni?
Ti, co nejvíc kecali, teď slzy roní.
Mezi další oblíbené písně minulého roku od Sharkass patří i Je mi to jedno, Nadešel čas, Proč nám holkám kluci nevěří, Přestaň si se mnou hrát nebo budeme šťastní, což je spolupráce s 110%.
Zaujala mě písnička: Věřím v nás, což je právě spolupráce se slečnou Terezou Kůrkovou, která už má na kontě také pár písniček, které jsou mezi lidmi docela známé. Např. Kouzelná, Come Together, Fantazie o smyčce.
Já to slyším, i když oba dva jsme němí.
Já tě vidím, i když to nikdo neví.
Já v to doufám, že bolest v lásku změní…
Patřím k tobě, i když nejsme připraveni…
Něco zažít…
Nebo možná jsme až příliš.
Dej mi ruku, spolu dotáhnem to k cíli.
Máme míli před sebou, tak spojme síly.
My to zvládnem.
Až potom ztratí se tma,
Skrz v ní si uvědomím,
Že jsem to já.
Nebo to byla jen hra?
Křehká láska a v ní kusy skla.
Možná je snadné rapovat o křehké lásce, zakleté princezně nebo o životě, ale to my, kteří to nesvedeme, nemůžeme říci. Talent doprovází spousta potu a slz, když si člověk musí jít za svým a zdá se, že tato křehká dívenka má tolik odvahy, že jde napříč kritice i předpojatosti, že rapu se mohou věnovat jen muži. Očividně nepatří mezi nejlepší a nejslavnější, není to ani průkopnice, ale musíme uznat, že slečna na sobě pracuje a ve free-style se skutečně vyzná, což ukázala již na ČSMT.
Pokud se bude držet své cesty, ve světě se neztratí a koho její písničky nadchly, najde v jejích textech to, co mu přinese potěšení do života. Jsem si jistá, že Žraločí prdelka si své fanoušky udrží i přes svou vtipnou přezdívku. ,o)
Zdroj:

Skloubení hudby a politiky? V období voleb nic nemožného...

19. ledna 2013 v 17:53 | Tea |  Novinky
Prezidentské volby jsou nepřekonatelně nejsledovanější politickou záležitostí měsíce ledna. Postupně, jak se začíná souboj mezi oběma kandidáti vyhrocovat, můžeme na sociálních sítích sledovat nárůst videí (nejen) slavných osobností obsahující ta "kouzelná" slůvka: "Volím Karla Schwarzenberga/ Miloše Zemana, protože…."

Prezidentští kandidáti si hledají podporu voličů i skrz hudbu. Miloš Zeman se do tohoto směru moc nepouští- chce zapůsobit na voliče prostřednictvím sociálních sítí. Zato Karel Schwarzenberg má ve své kampani zahrnuté i koncerty, na kterých můžeme slyšet takové skupiny jako je Sto zvířat, Nightwork, Xindl X a další.

A právě skupina Nightwork s frontmanem Vojtou Dykem vyjádřila svůj názor na prezidentskou volbu již dříve, ovšem nyní přišli s něčím novým, co tu ještě nebylo. Jejich nový videoklip nazvaný Inaugurace osvěcuje smyšlenou ideu chodu na Hradě, ale na druhou stranu také upozorňuje na až diktátorské myšlenky. Video obsahuje vulgární výrazy, ale animované zpracování to velmi dobře kompenzuje. Na konci zní píseň Hradu pán. Pro někoho je to nesnesitelné, někdo je z toho nadšený. Ostatně- udělejte si o tom názor sami.

Linkin Park - skupina, která dává naději

13. ledna 2013 v 13:00 | Chensie Ips |  Osobnosti hudby
Tato kapela je hodně zvláštní, hodně slavná a má po světě tisíce fanoušků. Není snadné o ní psát článek jen tak a proto jsem si na pomoc přizvala mou kamarádku Katrin, největší fanynku Linkin Park, kterou znám, aby mi trochu pomohla. Ráda bych ukázala, jak o této kapele smýšlejí její fanoušci, jak snadné podlehnout hudebnímu stylu, který LP produkují. Je to jako naskočit na rozjetý vlak bez možnosti vystoupit…

Počátky jsou trochu vachrlaté… Celá ta eskapáda s kapelou napadla rapera Michaela Kenji Shinodu, který v roce 1996 založil Xero, což je předchůdce slavného Linkin Park. Xero se stávalo z Mikea, Bradforda Delsona, Josepha Hahna a Roberta Bourdona, brzy se k nim přidal i David "Phoenix" Farrell, ale chyběl jim zpěvák - eso, které je dostane na vrchol.

V té době byl Chester Charles Bennington, chybějící část Linkin Park, ve skupině Grey Daze v Arizoně (Už od patnácti let se věnoval hudbě, první kapela, ve které byl, se jmenovala Sean Downell a friends) a nedočkavě čekal na svou šanci.

Mike se o Chazzym, tj. přezdívka rockera LP, dozvěděl od svého manažera a zavolal mu! Věta, kterou řekl: "Chlape, jestli jsi jen z poloviny tak dobrej, jako tvoje muzika, máš job." Chesterovi změnila život. Stal se posledním kapely Linkin Park, která si samozřejmě prošla bahnem, než se stala slavnou a všemi obdivovanou, ale už v roce 1998 vydali album Xero, jejich první, ale to nebylo to, které je odpálilo na žebříčky hitparád.

Sláva přišla až s albem Hybrid Theory, vydaným 24. října 2000, díky kterému se kluci stali fenoménem, a jejich album dosáhlo přes 29 milionů kusů. Nejslavnější song In The End, na který byl zpracován velmi kreativní klip a který dodnes je považován za hymnu Linkin Park, se stal odrazovým můstkem, ačkoliv jako první byl do televize vypuštěn klip Papercut. One Step Closer a Crawling byli rovněž zfilmovaný a pro zajímavost v Crawlingu hrála modelka z Kalifornie.

Zajímalo mě, co znamená toto album pro Kate, jakožto věrnou fanynku… :o)

Tak Hybrid Theory je pro mě jedno z nejlepších alb. Je v něm pro mě dost vydatného křiku a toho zdravého kraválu. A každopádně skvělý rap! A můj nejoblíbenější song z HT? Tam je těch nej více, ale asi nejlepší je zrovinka Crawling, protože celý text je velmi silný a ten klip v sobě má spousty skutečnosti…

K Crawlingu můžu říct jednu zajímavost… Všechny songy píše hlavní zpěvák Chester Bennington a u této písně to nebylo jinak, je to taková osobní zpověď, protože Chester byl jako malý zneužívaný.

Linkin Park k albu HT natočili i dvd Frat Party At Pankake Festival, které obsahuje nejen klipy a úryvky z koncertů, ale i hodinovou část, kdy je možné lépe poznat koncertní dny talentovaných muzikantů a dokonce i bonusy, na kterých si dokážou udělat i legraci.

Kate, vidělas Frat Party At Pankake Festival?

Jasně, že viděla! Mně se celkově celé dvd líbí, ale asi nejvíc se mi líbí první část - Band, kde je interwiev s The Chemist (což je další přezdívka hlavního zpěváka Chestera - pozn. redaktorky) a Chazzy je tam zachumlaný v mikině a něčím má zacpanou pusu a velmi ďábelsky se tam kření… Tak to mě pobavilo asi nejvíc.

Myslíš, že by se album líbilo ne-fanouškům LP?

Nevím… Ne-fanouškům asi ne, protože kdybych se o LP taky nějak extra nezajímala, tak by mě to asi nenalákalo, ale kdyby to ještě nějaký fanoušek neviděl, tak určitě, protože člověk tak vidí, co jinak neshlédne, zábavu, srandu, zakoutí, rozhovory a "dostane" se na natáčení některých klipů, takže to jinde fakt neuvidí. Ale tak či tak by si v tom určitě každý svou oblíbenou část našel

Na druhé album si fanoušci museli počkat až do 25. března roku 2003, kdy vyšlo album Meteora, kde se nejslavnějším stal snad klip Breaking The Habit, který byl kreslený. Ale pracovali na něm právě členové kapely, protože Mike a Joe kdysi v Passadeně studovali školu Umění a designu. K tomu se samozřejmě přidalo i živé album, které vyšlo 18. listopadu 2003 - Live In Texas, kde je k vidění surový koncert v Texasu a je to, jako byste na něm byli.

Kate, líbí se Ti klip Breaking The Habit?

Jo, líbí se mi! Mám ho ráda, i když byl anime, tak v tom je zas nějaký příběh a pád… Zlomení něčeho, co už se nedá vydržet. Je to hodně silné.

Chtěla bys být na Live In Texas živě?

Do háje, jasně, že jo! Tohle byl koncert koncertů!

Až v květnu roku 2007 vydala kapela nové album Minutes To Midnight. Tahle partička je z Kalifornie a teď především všichni bydlí v Los Angeles, i když Chester se před třemi lety přestěhoval zpět do Arizony, kde má rodinu. Album MTM bylo velmi dlouho očekávané, už z toho důvodu, že Linkin Park prohlašovali, že po stylu Nu-metal objevili nový a ještě vzácnější hudební styl, který nebyl tolik agresivní, což bylo vidno i na Meteoře. Jako bonus vydali Linkin Park i dvd Making of MTM, které je samozřejmě na zhlédnutí i na LPUnderground, což je stránka, kterou Linkin Park založili pro své fanoušky a za poplatek získá každý členství a k tomu LPU dvd, cd a ještě nějaké další dárkové předměty, které roční členství vylepší. LP jsou velmi komunikativní a pořádají nejen meetingy s fanoušky živě, ale rovněž i na LPU po internetu a podle všeho se fanoušci této kapely i přesto nemohou nabažit.

Zajímalo mne, jak se k LPU staví fanynka Katrin a co nám o tom může říci bližšího…

Já už na LPU nějakou dobu jsem. A doporučila bych to každému, kdo je fanda a chtěl by víc, než jen čekat na nějaký článek, který vyjde v časopise nebo kde co někdo uploadne na net. Je spousta věcí, které jsou pouze na LPU, některé by se ani neměly vynášet ven, ale každopádně to má řadu výhod. Každý člen LPU po zaplacení dostane balíček s dárky, který se nikde jinde koupit nedá, je to prostě originál. Díky LPU je možnost dostat se i na Summit, kdy potom se všemi členy může fanda strávit nějakou tu hoďku. Může si zkusit zahrát na jejich hudební nástroje, může se členy pokecat, sledovat je při práci z bezprostřední blízkosti. Nebo dostane přístup na nějakou dobročinnou akci, které se LP účastní - např. Music For Relief a spolu s nimi udělat dobrý skutek A samozřejmě přístup na Meet and Greet, kam se jako člen LPU dostane každý fanda, který o to má zájem. Za jiných okolností není šance se na to setkání dostat, takže to beru jako další super věc. A jako další je chat s každým z nich! I když tam píšou stovky lidí a on nedovede odpovědět na vše, tak je to zážitek, protože se věnuje čistě fanouškům! A samozřejmě jsou díky LPU i levnější lístky na koncerty.

Dne 29. června 2008 vyšlo pro potěchu a uklidnění fanoušků živé album Road To Revolution, které bylo nahráno na koncertě v Milton Keynes National Bown.

Po dvou letech následovalo vytoužené album A Thousand Suns, kde se Linkin Park zaměřili na globální problémy, o čem svědčí i klip k písni What I´ve Done, která se opravdu dostala pod kůži. Zajímavostí bylo, že toto album bylo v evropských zemích vydáno 8. září 2010, ale v USA vyšlo až 14. září, zatímco v České republice, tedy u nás, vyšlo 13. září a fanoušci už určitě byli velmi nedočkaví. Mezi zajímavosti ATS patří to, že Wisdom, Justice, and Love byla zapojena řeč od Martina Luthera Kinga.

Katrin dodává: ATS je od HT pořádný vývoj. Mně osobně by asi nebavilo až tak poslouchat úplně to samé stále dokola, ale já jsem se na ATS těšila a byla jsem ukrutně zvědavá a mile překvapená. Líbí se mi to album. Jen doufám, že to hoši nepřeženou úplně… Zatím mě ani jedno jejich album nezklamalo. Navíc je to asi o zvyku, někdy si poslechneš celé album a řekneš si: "Do háje, co to je?" Ale když to sjedeš po druhé, tak tě napadá - Sakra, to je dobrý!

Poslední album vyšlo v roce 2012 a vytřelo všem zrak. Living Things je fanoušky obdivované a milované a každého okouzlil klip, který byl dlouho očekávaný. Lost In Echo dostalo fanoušky právě tím, že bylo propojené s facebookem a čerpalo z jejich fotografií, které se objevovaly v klipu a dojímaly. Další kreativní nápad, který byl rozhodně oceněný a povedený. Burn It Down a Castle of Glass byly další dva klipy, které byly natočené, další se konat nebudou, protože Linkin Park pracují na novém studiovém albu.

Linkin Park vydali i dvě kompilace. Jednou z nich je cd Reanimation, což byl projekt vydaný 30. Července 2002, do kterého se zapojila spousta slavných osobností, jako příklad Jonathan Davis z Kornu. Šlo o remixy, které byly ovlivněny především hip hopem a elektronikou, ale Linkin Park si s nimi opravdu vyhráli a já osobně to považuju za více než vydařené.

Druhým cd z roku 2004 je projekt Collision Course, na kterém se podílel především Mike Shinoda a raper Jay-Z. Chestera tak trochu odsunuli jako zpěváka stranou a dokonce se v bulváru začaly šířit dohady o tom, že chce Chester odejít… (V té době začal Chazzy pracovat na své druhé kapele Dead By Sunrise, do které patří členové méně slavné skupiny Julien-K.) Mikea napadlo zremixovat dohromady písničky Jaye-Z a Linkin Park, protože sám takový remix našel na internetu a zalíbilo se mu to natolik, že vytvořili s Jay-Z zcela nové remisové písničky, které jsou však až příliš do hip hopu a právě kvůli omezení hlasového projevu hlavního zpěváka fanoušci toto album nemají až tolik v lásce jako ty ostatní.

Reanimation je prostě skvost! Co všechno se dalo udělat s těmi songy, kolik frajerů se na tom podílelo! Je to kruté album a já nemám problém ho sjet párkrát za den! Na rozdíl od toho Collision Course (mezi fanoušky známé jako CC) se mi také líbí, i když pořád nemůžu strávit Jay-Z. Přijde mi, že si až moc přivlastňoval tvorbu Linkin Park - bral show Chesterovi, který prostě k Linkin Park neodkladně patří! Ale je fakt, že CC je zase novinka a nová zkušenost, takže proč ne…

Chazzy má tedy svou kapelu DBS a díky tomu také album Out Of Ashes z roku 2009, ze kterého jsou nejznámější songy Crawl Back In a Let Down.

Katrin, co říkáš na Out Of Ashes?

Tak to je oříšek. Když jsem si album nesla domů, tak jsem od něj čekala nějak víc a dodnes se mi od DBS z toho alba líbí jen tři songy a k ostatním nemohu najít cestu, i když už to mám několikrát naposlouchané. Netuším, čím to je…

Mike Shinoda má rovněž vedlejšák - Fort Minor, což je americká hip-hopová kapela, která vydala své debutové album The Rising Tied. Na písních se podíleli třeba Common, Style sof Beyond, Black Thought, Kenna, John Legend, Jay-Z, Brad Delson i zpěvačka Holly Brook.

Od FM mám samozřejmě také cd a to se mi teda moc líbí! Nikdy jsem sice na rap nebyla, ale tohle je velmi dobře stravitelná dávka.

Linkin Park mimo hudební scény se revanšuje na různých charitativních akcích, spolupracují s Music For Relief. Při zásahu tsunami dali peníze na výstavbu nových domů, škol a Chester Bennington tam příspěvek od LP přiletěl předat osobně a existuje několik dojemných fotek, jak se sbližuje s obyvatelstvem, objímá děti a přispívá jim. Sám říkal, že ho to hluboce zasáhlo. Chazzy se také revanšoval do akce Peta, což největší organizace na pomoc zvířatům. Nafotil akty "nahoře bez", což byla akce proti kožešinám a nebyla to jeho poslední spolupráce. Linkin Park uspořádali i koncert na pomoc lidem zasaženým Hurikánem Katrin a všechen výdělek šel právě na účely pomoci. Sami se dokonce zúčastnili i výstavby domů pro lidi bez domova.

Tento výčet dobrých skutků, které má skupina Linkin Park na triku, by mohl pokračovat do nekonečna. Tady už není možná diskuze, zda jsou LP hvězdami zaslouženě, protože je to vidět na jejich práci. Jsi-li jejich fanoušek, moc dobře jejich hudbu znáš a víš, že je odměnou a ne hrůzností. Jako ne-fanoušek máš své oblíbené kapely, které se podobají LP tím, že jsou pro tebe důležití, stejně jako pro fanoušky tato kapela.

Mně se především líbí, jak fanoušci LP drží pospolu… A z toho si můžeme vzít příklad a držet pospolu všichni, protože o to Linkin Park tak nějak jde… Chtějí dát světu novou naději, nikoliv změnu, protože moc dobře ví, že změnit se musíme především my.

Za rozhovor velmi děkuji své kamarádce a fanynce Linkin Park - Katrin Emily Strange.


Mládě koaly

10. ledna 2013 v 19:07 | Sakitch |  Novinky
Vážení a milí čtenáři, dovolte, abych vám představil interpreta, který rozhodně stojí za zmínku a to hned ze dvou důvodů.

Za prvé: Jde o velice originální postavičku v odvětví DJingu a Turntablismu. Druhý výraz "Turntablism"možná nezasvěceným nic neříká. Vysvětím. Turntable je fonograf či prostě gramofon či gramec. Pomocí tohoto, dá se říci nástroje, lze s hudbou vyrytou do vinylových desek, manipulovat, mixovat, či ji rovnou používat, k vytváření nových zvuků a za pomoci různých efektů, tak vlastně tvořit hudbu novou.

Za druhé: Tento interpret v rámci svého evropského turné, navštíví i naše končiny a představí nám něco ze své nové desky 12 Bit Blues.

Tak tedy něco málo o něm. Jmenuje se Eric San. Pochází z Kanady, je mu asi 38 a díky svým kořenům vypadá stále jako malé dítě. Tato skutečnost v kombinaci s tím, že vystupuje v ne příliš praktickém huňatém kostýmu, může za jeho nickname Kid Koala a pod tímto jménem se rovněž prezentuje. Je zároveň členem seskupení The Slew, které kromě něj tvoří, Dylan Frombach a.k.a Dynomite D a dva bývalí členové hardrockové kapely Wolfmother, basista a klávesista Chris Ross a bubeník Miles Heskett.

Jeho sólová tvorba tvoří již pět alb od roku 1996 až do loňského zmíněného alba, 12 Bit Blues. Jeho vystoupení jsou nezapomenutelné a to zejména proto, že jeho odběr původních skladeb, tvoří většinou blues, jazz, či alternativní rock. Vládne však hlavně schopností používat gramofon jako melodický nástroj a dávat tak svému performance naprosto jiný tvar a rozměr.

Takže, Koalu za mixážním pultem uvdíte :

28.2.2013 klub Loft Bratislava
2.3.2013 klub Fléda Brno
3.3.2013 Lucerna Music Bar Praha



foto - goout.cz

Runa, o které se mluví

10. ledna 2013 v 18:00 | Micha K. |  Perličky
Největší poprask posledních měsíců na hudební scéně způsobilo předávání slavíků. Nějaké to sesazení krále naší hudby mladičkým princem z pohádek snad ani nestojí za zmínku v porovnání s tím, co o pár minut dříve předvedl Daniel Landa.

Po jeho kontroverzním vystoupení se vyrojily nejen internetem odsuzující i souhlasné články. Velká část zmiňovala návaznost na "minulost" oblíbeného zpěváka. Tu viděli všichni v oblečení, které měl Daniel na sobě. Největší pozornost se dostala jeho nově oblíbenému znaku, který byl veřejností identifikován jako hagal runa, a právě proto bych jí věnovala pár příštích řádků.

Hagal runa, která zdobí teď (podle všech) nejeden kousek v šatníku tohoto zpěváka, je jednou z run starého futharku. Pokud se tedy podíváme na dnes nejznámější druhy runových abeced, jen těžko ji zde najdeme. Tedy pokud se zaměříme na to, jak vypadá. Futhark, který se dnes používá, má totiž smolnou runu Hagalaz, která je náhradou za dřívější runu Hagal. Důležité je, že vypadá úplně jinak.

Jak nejlépe charakterizovat runu hagal? Jako runu hlavní, matku všech run. To proto, že ostatní runy v této runě mají svůj počátek. A nejen runy. Její tvar je totiž základem pro všechny věci v přírodě.
Její střed je připodobňován ke středu celého světa, a proto je runou harmonie a rovnováhy. Středobodem všeho. Právě díky tomu se stala i symbolem božské moudrosti.

Bývá tak spojován se severogermánskou bohyní Hel, která jako bohyně podsvětí dávala všem to, co si zasloužili. Což bylo závislé například na postavení dotyčného během života. V její říši Hel (bezejmenné bohyni bylo přisouzeno jméno říše) podléhalo veškeré dění svému řádu. Spojitosti s runou Hagal jsou více než zřejmé.

Hagal je také velmi silná ochranná runa, která je účinná proti veškerému zlu - počínaje v obraně před démony, konče jako účinný nástroj proti kletbám. Symbolizuje ovšem také nové začátky a konce všeho starého.
Této runě je však dnes vyčítána úplně jiná věc. Patří totiž do zástupu tzv. zneužitých run a může si tak podat ruku se svastikou (celosvětovým posvátným slunečním symbolem) a obráceným pentagramem. Každý za jejím nošením vidí něco úplně jiného. Nezapomínejme však u symbolů díky tomu, jaké jsou dnes, jaké byly v prvopočátku.

Daniel Landa na svém novém profilu tuto runu ale nenazývá Hagal. Říká jí Gibu/Gebo. Je ale pravdou, že to na jeho oblečení má mnohem blíže runě Hagal, než Gebo
Gebo značí dar. Primárně je myšlen dar od bohů, může ale znamenat i dar bohům ve formě oběti. Také je symbolem vděčnosti, která se projeví mezi dárcem a obdarovaným.

Ať už má Daniel Landa na oblečení jakoukoliv runu, nezapomeňme, že všechny symboly a runy mají svoji energii. Ta se nezmění jen kvůli tomu, že symbol nosili někteří ze špatných důvodů. Proto bude vždy důležitější úmysl, se kterým je využívaly celé generace, nad tím, který upřednostnila ta poslední.



Zdroj: O bohyni Hel z knihy Kdo je kdo v nebi, Ditte a Giovanni Bandini

Zpět ke kořenům - díl třetí a poslední

4. ledna 2013 v 18:40 | Sakitch |  Hudební styly
Hudebník, skladatel, producent, multiinstrumentalista, příležitostný herec a hlavně člověk, který stál za zrodem několika kapel, které přesně zapadají do konceptu seriálu o alternativní, roots rockové hudbě. V tomto třetím a posledním díle vám představím hlavně jednu, která odstartovala jeho kariéru.
John Antony Gillis se narodil Terezii a Gormanu Gillisovým v Detroitu v Michiganu, jako nejmladší z deseti sourozenců. Jeho rodiče byli zarputilí katolíci a dokonce pracovali jako vedoucí údržby budovy arcibiskupství v Detroitu. Malý John sloužil Bohu jako ministrant na farnosti Svatého spasitele v jihozápadní části města, kde se mimochodem v tu dobu natáčel film Vraždy s růžencem s Donaldem Sutherlandem v hlavní roli, ve kterém se John krátce mihnul.

Už jako malý tíhnul k hudbě. Nejdříve k té klasické, která se při mších často zaznívala. Rozhodl se tedy studovat hudbu na Cass Technical High School v Detroitu. Obstojně ovládal hru na bicí a kytaru. Klasická hudba ho v časech puberty neoslovovala jako dřív a tak začal tíhnout k hudbě bluesové a z něho vycházejícímu klasickému rocku z let 1960. Blues ho naprosto pohltil. Jeho nejoblíbenějšími interprety byli Son House a Blind Willie McTell. Do teď tvrdí, že skladba "Grinnin In Your Face" od Son House je nejlepší skladbou jakou kdy slyšel. Minimalistický a procítěný projev těchto interpretů ho naprosto fascinoval a v jeho kariéře lze usoudit, že i dost ovlivnil.

Johnův život se změnil v jednom jediném okamžiku, kdy byl postaven před životní rozhodnutí. Měl se totiž stát knězem, a když uvažoval nad tím, co to obnáší, došel k názoru, že tak učinit nemůže. Hlavním důvodem bylo to, že zrovna dostal nový zesilovač a pochyboval, že by si ho mohl vzít s sebou do veřejné školy. Proto raději nastoupil do tříletého studia obru čalounictví. Po vyučení začal v tomto oboru podnikat s rodinným přítelem a sousedem Brianem Maldoonem. Ten v té době tíhnul k Punku a taky hrál na bicí. John ho začal doprovázet na kytaru. Hráli syrovou garážovou hudbu a začali si říkat The Upholsterers (čalouníci). John se po čase přejmenoval na Jacka, a co se týče "Čalouníků, jako kapely, tak nadále hrávali po klubech. Jackova talentu však využívalo několik dalších seskupení jako The Go a Goober & The Peas. Hraní po klubech nebylo však příliš lukrativním oborem a tak si Jack založil svou vlastní čalounickou firmu jménem Third Man Uphostery. Věděl, že v oboru není nijak zběhlý a proto se snažil dostat lidem více do podvědomí. Nakoupil si tedy uniformy černo žluté barvy. Stejnými barvami vyzdobil i svou dodávku a vymyslel krédo či moto, které hlásalo "Váš nábytek ještě není mrtev!" No ani přes to se mu moc nedařilo. Podle jeho soudu to bylo právě jeho neprofesionálním přístupem. Klientům vadilo například to, že faktury vypisoval pastelkami a do každého nábytku se podepisoval nějakou nenápadnou, ale objevitelnou básničkou.

S hraním a s neprosperující firmou se dál protloukal a pak jednoho dne potkal nesmělou barmanku Megan Marthu Whiteovou. Zalíbila se mu. Měli naprosto identické pocity z hudby a Jack si uvědomil, že potkal kus sama sebe. Vzali se a Jackovi se líbilo její příjmení natolik, že si ho od ní přezval. Nově pokřtěný Jack White pak naučil svou ženu Meg hrát na bicí. Po čase si začal pohrávat s myšlenkou, že když se neprosadil jako žlutočerný čalouník, mohli by se prosadit spolu se svou bubenicí jako bílé pruhy.

A tak vznikly The White Stripes.
Dvojka oděná do červeno-bílo-černých barev, hrající garážový blues říznutý pukem, se na Detroitské undergroundové scéně začala objevovat velice často. Jednou si jich všiml Dave Buik z Italy Records. Dlouho přemlouval Jacka, aby mohl vydat pod jejich záštitou nějaký singl. Jack však nechtěl souhlasit, v té době ještě hrával i v jiných kapelách a The White Stripes pro něj bylo jen osvěžením.

foto:wikipedia.org


Jejich vystupování bylo dost improvizované a hlavně neměli ani vlastní rozpoznatelný song, který by lidi znali a díky kterému by si je pamatovali. Buik byl ale stále neodbytný. Říkal, že ať už napíšou cokoli, jejich interpretace je natolik originální, že se posluchači zkrátka chytnou. To bylo přesně to, co Jak potřeboval slyšet. Vznikl debutový singl "Lets Shake Hands". Na vinyl bylo vilisováno přesně 1000 kusů a rázem byly vyprodány. Další singly "Lafayette Blues" a "The Big Three Killed My Baby" dopadly naprosto stejně. Psal se rok 1999 a Jack dal vale ostatním kapelám a začal tvořit a psát pouze a jen pro sebe a Meg.

Byli nepřehlédnutelní a hlavně nepřeslechnutelní. Lidé se o ně začali zajímat a Jack dával jedno interview za druhým, ve kterých mystifikoval veřejnost prohlášením, že on a Meg jsou sourozenci. Na svých koncertech ji oslovoval jako svou velkou sestru a nikdo to nějaký čas nevyvracel. Později se prosákla pravda na povrch, ovšem to už byl i Jack a Meg šťastně rozvedeni. Důvody rozvodu nikdo z nich nijak nekomentoval a o jejich soukromí se toho v podstatě ani moc neví. To proč Jack říkal o své ženě, že je jeho sestra, později vysvětlil tak, že nechtěl, aby se jim kdokoli šťoural v soukromí a jejich vztahu a raději se staral o hudbu. To, že se prezentovali jako sourozenci, v tomto smyslu skvěle zafungovalo. Důležité však je, že ani rozvod je neodradil od spolupráce a to je dobře. Stalo se tak totiž už na vzestupu jejich kariéry v roce 2000, kdy už měli za sebou debutové album The White Stripes 1999 a vydávali nové s názvem De Stijl, pojmenované po holandském uměleckém stylu v odvětví návrhářství nábytku, jehož byl Jack fanouškem.
foto:http://www.ifshotscouldkill.com

Alba obsahují skladby evokující tradiční gospelové či bluesové písně doprovázené jednoduchými bicími a rytmem stylizující hip hop, ovšem to všecko podtrhávají Jackovi rozmáchlé kytarové rify a to dodává jejich hudbě nespoutanost a zběsilost. Tím byli a jsou The White Stripes. Tradiční a vyčnívající zároveň.

V roce 2001 přišlo album White Blood Cells a to je vystřelilo do astronomických výšek. Jejich popularita vzrostla hlavně ve Velké Británii, kde je časopis Q zařadil mezi padesát kapel, které musíte slyšet dřív, než zemřete. Psalo se o nich jako o nejlepší progresivní kapele od dob Sex Pistols a půl milionu prodaných alb toho bylo důkazem. Jack byl Britskou přívětivostí k jeho práci velice potěšen a nechal se slyšet, že další album nahrají právě tam. No, trvalo to necelé dva roky, ale pak se fanoušci dočkali.

Díky studiu The Rag v Londýně vzniklo album Elephant a dle kritik jde o vrchol jejich práce. Skladba "Seven Nation Army" se stala doslova hymnou a získala cenu gramy za nejlepší rockovou píseň. Album bylo zase oceněno jako nejlepší alternativní album roku. Tehdy byli na vrcholu, ze kterého je už málokdo sesadí.

Následovalo album Get Behind Me Satan 2005 jež odkazuje na citaci Ježíše z Nového zákona "Jdi za mnou, Satane". Album je dost odlehčené a melodické, což někoho možná zklamalo, přesto je dost oblíbené. Ke garážovému Punk stylu s prvky blues se "Bílé pruhy" vrátili albem Icky Thump což v překladu znamená ošklivý či zákeřný úder. Bohužel šlo o poslední studiové album. The White Stripes si potom střihli nepřipravené a neohlášené koncerty po Kanadě. Například na bowlingové dráze či v autobuse hromadné dopravy. Koncertovali takto i na větších festivalech v každé provincii Kanady a vše pak shrnuli dokumentem "Under Great White Northern Lights", který vydali na dvd. Sice se objevovaly zvěsti o vydání sedmého alba, ovšem k tomu již nedošlo. Očeávané osmnácté turné v roce 2007 a následně turné po Británii bylo zrušeno kvůli akutním úzkostem bubenice Meg, která si na popularitu těžko zvykala a 2. Února roku 2011 se objevia zpráva na jejich webových stránkách, že The White Stripes oficiálně končí. Jack vše vysvětloval tak, že se tak stalo z nesčetně mnoha důvodů a nucenou spoluprací by tak zničili vše, co bylo na jejich tvorbě zvláštní a krásné.

Jack dal dohromady kapelu The Death Weather a rock folkové seskupení The Raconteurs. Obě kapely stojí za zmínku, jelikož jeho odkaz a styl je v jejich hudbě víc než patrný. Vzniklo i nahrávací studio Third Man Records, pojmenované po jeho čalounictví. Studio dává šanci prosadit se začínajícím kapelám, jako jsou například Alabama Shakes, čímž se smyčka mého seriálu uzavírá.

Za tím vším stojí John Antony Gillis. Hudebník, skladatel, multiinstrumentalista, příležitostný herec, spoluautor jedné písně k bondovce, který se málem stal knězem. Gary Oldman, který zrežíroval záznam z jeho originálně pojatého koncertu, k jeho sólovému albu "Blunderbuss" vydaném letos a celý tento koncert můžete vidět na Youtube o něm řekl. "Ten člověk žije v minulosti, nosí buřinku a myslím, že ani nemá mobil."
foto:omaha.com

Hraje a vystupuje s Roling Stones, pomocí lahve od coly, hřebíků a jedné struny umí sestrojit hrající kytaru a díky doumentu It Might Get Loud pojednávajícím o kytaře jako takové, si zahrál i s Jimim Pagem z Led Zeppelin, či The Edgem z U2. Když se o něj začnete maličko zajímat, zjistíte, že co se týče alternativní hudby, má prsty snad ve všem. A doufejme, že i dlouho bude.