Zpět ke kořenům - díl druhý

17. prosince 2012 v 14:19 | Sakitch |  Hudební styly
Skončili vysokou, a jelikož si oba dobře uvědomovali svůj talent, rozhodli se, že na živobytí si vydělají hraním. Kytara bicí a srdce bijící pro garážovej blues. Ne kdepak nejde o The White Stripes, o těch až později. V tomto díle seriálu o alternativní, blues rockové, či roots rockové hudbě si představíme dva veliké kamarády Dana Auerbacha a Patricka Carneyho. Tihle dva se znali už od osmi roků. Vyrůstali ve stejné čtvrti a jejich přátelství vydrželo až do střední školy a to i přesto, že každý z nich zapadal do naprosto jiného prostředí. Carney vzhledem a chováním evokoval intelektuála a spíše sociálního vyvržence, kdežto Auerbach, kapitán fotbalového týmu, byl playboy a oblíbenec. Tuto zdánlivě nesourodou dvojici však spojovala hudba. Carney vlastnil malý vícestopový recordér a bicí soupravu a tak chlapci začali pomalu laškovat s nahráváním cizích i vlastních skladeb. Jejich nadšení časem nijak neochabovalo, až nakonec v roce 2001 v Akronu v Ohiu oficiálně založili blues rockové duo, pojmenované podle klavírních černých kláves.

The Black Keys
Jejich vidina byla jasná a s horkými hlavami plných rytmu, rozmáchlých kytarových riffů a osobitých revivalů, se z počátku soustředili hlavně na klubovou scénu, kde si brzy vykoledovali kultovní status. Podepsání nahrávací smlouvy tak bylo v podstatě nevyhnutelné a díky společnosti Alive Records tak v roce 2002 vzniklo jejich debutové album Big Come Up, které bylo mimochodem nahráno v Carneyho suterénu, který se pasoval na manažera kapely.
foto:www.theblackkeysfanlounge.com


Album bylo kritiky velice vřele přijato a The Black Keys měli našlápnuto na slušnou kariéru. Nic však nenechávali náhodě a ke svému albu zároveň vydávali vinylové desky z nahrávek svých live vystoupení jako tzv. b-side limitované edice a díky licencováním vlastních skladeb, které se objevovali v reklamách, jinglech a znělkách televizních show, začali slušně vydělávat a zároveň si tak budovat renomé v hudebním průmyslu.


Bylo jim ovšem jasné, že garážová hudba a přílišná komerce nejdou tolik dohromady a tak se stále pohybovali v prostředí undergroundu a po různých festivalech propagovali svoje nové album, Thickfreakness které vzniklo v roce 2003 po dohodě s nahrávací společností Fat Possum Records a o rok později vysypali z rukávu další s názvem Rubber Factory. Alba byla opět neméně úspěšná a opět provizorně nahraná. Po koncertování a promyšlené self-produkci, už pod hlavičkou Nonesuch Records, se dvojice dostala až na pomyslný vrchol či rozcestí mezi undergroundem a komercí, což potvrdila velice oblíbenou deskou Magic Potion 2006.
foto:www.thehubnow.com

Fanoušků přibývalo, ovšem na novou desku si museli počkat znovu o rok déle než bylo z počátku zvykem. The Black Keys se rozhodli, že tentokrát své album nahrají profesionálně a tak se domluvili se skladatelem, hudebníkem a producentem Brianem Josephem Burtonem, známém spíše jako Danger Mouse, který jim poskytnul prostory nahrávajícího studia a album Attack & Release prezentovalo Černé klávesy v trochu jiném zvuku.

Attack & Release byl prý v jejich kariéře jistý milník a říkalo se, že album ukázalo směr, kudy se The Black Keys měli do budoucna uchylovat. Tyto zvěsti však hoši totálně vyvrátili účastí v projektu Blakroc, který vznikl o rok později ve spolupráci hip hopových a R & B umělců jako jsou Raekwon, RZA, Ol´Dirty Bastard z Wu Tang Clan, Mos Def, Jim Jones, NOE, spěvačka Nicole Wray, Pharoahe Monch, Ludacris, Billy Danze z M.O.P a Q-Tip z Tribe Called Quest. Celá tahleta sebranka pod dohledem Damona Dashe vlastníka podílu z Roc-A-Fella Records vytvořila instrumentální dospělé hip hopové album s prvky R & B a blues, které si našlo spoustu fanoušků z řad těch, na které bylo zacíleno.
foto:www.nonesuch.com




Komerční průlom pro kapelu znamenalo album Brothers a skladba Tighten Up doprovázená vtipným videoklipem, získala tři ocenění Grammy. Album už nebylo stejné, jako byly ty první a tím jak kapela rostla, rostla s ní i její hudba. Syrový zvuk tvořený jen bubny a kytarou byl ten tam, přibyla basa a klávesy, ale i přes nové aranže si dva základní kameny Dan a Patrick zachovali svůj nezaměnitelný rozpoznatelný styl. Poslední vydané album El Camino pojmenované podle kultovního Chevroletu, odstartovalo jejich první velké turné a ustálila The Black Keys někde mezi komercí a undergroundem. U nás známí až tak nejsou, ačkoli jejich hudba na nás zaznívá z reklam či v soundtraccích filmů a seriálů. To znamená, že když se osmělíte a poslechnete si jedno z jejich alb, zjistíte, že vám budou tito dva "bratři" v Mexiku známí jako obávaní Las Teclas de Negro, docela povědomí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Micha K. Micha K. | E-mail | Web | 18. prosince 2012 v 10:36 | Reagovat

O kapele jsem nikdy neslyšela, ale musím po prohlédnutí youtube říci, že to nezní špatně. Třeba Gold on the ceiling a Lonely boy jsou pěkné.
A ten zmiňovaný klip u Tighten Up je vážně vtipný :) Nicméně jsem stejně nenašla žádnou písničku, která by mi něco připomínala ...

2 Tloustik Tloustik | Web | 30. srpna 2017 v 23:03 | Reagovat

Znate nejakou dobrou skolu kytary online?

3 Hovedo Hovedo | Web | 30. srpna 2017 v 23:08 | Reagovat

Lekce kytary NaNastroj.cz jsou super

4 Petr ton Petr ton | Web | 30. srpna 2017 v 23:11 | Reagovat

Doporucte mi nejake kytarove lekce

5 Bart Bart | Web | 10. září 2017 v 14:23 | Reagovat

Skola kytary

6 Verca Verca | Web | 10. září 2017 v 14:29 | Reagovat

Kytara!!!

7 Jackeline Jackeline | Web | 10. září 2017 v 14:32 | Reagovat

Muze levak hrat na normalni kytaru?

8 Bart Bart | Web | Před 22 minutami | Reagovat

WOW

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama